Máte přehled o svátcích a tradicích, které se slaví v měsíci listopadu? Dcera dostala za úkol napsat zajímavé informace o svátku zvaném „Halloween“. Při brouzdání po internetu jsme objevily spoustu zajímavých věcí i o dalších svátcích, které se slavily nebo slaví dodnes. Dostala jsem skvělý nápad sepsat tyto zajímavosti do článečku.
Název tohoto svátku je odvozen od „All Hallow Even“ znamená „předvečer Všech svatých“, se slaví 31. října. Halooween pochází z Irska, kde skotští Keltové slavili slavil pohanský svátek, který oslavoval konec žní a příchod zimy. Od 16. století bylo zvykem chodit v kostýmech stavení od stavení a výměnou za básničku či koledu vybírat potraviny. Strašidelné kostýmy měly představovat duše zemřelých. Do Ameriky se Halloween rozšířil s masovou imigrací Irů a Skotů v 19. století.
Lidé věřili, že v noci z 31. října na 1. listopad se domů vracejí duše zemřelých a hledají pomoc příbuzných, aby mohli zpět do země mrtvých. Aby duchové nezabloudili, lidé jim svítili svítilnami z vydlabaných řep, místo nichž se později začaly používat dýně. V Americe je oranžová dýně známá pod názvem „Jack-o’-lantern“.
Kočka byla za posvátnou bytost považována již Egypťany, kteří ji uctívali jako bohyni úrody. Ve středověku byly černé kočky vnímány jako mazlíčci čarodějnic, které podle tehdejších lidí měly v tento den největší moc a doprovázely zlé duchy.
Zvyky a tradice:
- „Trick-or-treating“ překládá se jako „á Dejte mi koledu, nebo vám něco provedu”. Děti v kostýmech obchází sousedy, zpívají koledy a získávají za ně drobné sladkosti. Pokud je majitel domu suchar a neotevře jim dveře, provedou mu drobnou lumpárnu. Koledovat se chodí vždy po setmění.
- Strašidelné příběhy si mezi sebou vypráví starší děti. Čím děsivější historka, tím je lepší.
- Lidé si zdobí domy dekoracemi (oblíbené jsou hlavně v podobě vydlabaných dýní, netopýrů, čarodějnických klobouků nebo černých koček).
- Dlabání dýní
- Lovení jablíček ústy z mísy plné vody.
Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Na křesťanském Východě se slavil společný svátek Všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den Nový rok. Slavení svátku „Všech svatých“ se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století.
Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do „nebe“, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost.
Zvyky a tradice:
- Peklo se ovšem typické pečivo, kterému se říkalo „kosti svatých“ jednalo se o houstičky z kynutého těsta tvarované do podoby hnátů (kostí) položených křížem.
Den, kdy vzpomínají pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. Podle tradic zdobí rodinné hroby věnci a květinami, rozsvěcují svíčky a připomínají si ty, kteří už tady nejsou. Dříve lidé věřili, že o půlnoci přicházejí duchové z očistce na svět a při prvním ranním zvonění se musejí vrátit zpět. K tomu se vázaly různé lidové obyčeje.
Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě.
Lidé také navštěvovali hřbitovy, aby, stejně jako dnes, uctili památku těch, co zemřeli, a jejich hroby zdobili svíčkami (světlo je symbol věčného života) a sušeným kvítím, které, na rozdíl od čerstvého, dlouho vydrží. Věřilo se, že v předvečer Všech svatých se na jednu noc vrací z očistce duše zemřelých. Zde je jim dovoleno si odpočinout od muk, která podstupují v očistci, aby odčinili své pozemské hříchy.
Zvyky a tradice:
- Hospodyně pekly typické čtyřhranné pečivo nazývané „dušičky“ s mlékem, mákem a povidly, jimiž obdarovávaly chudé a žebráky postávající u kostela. Pro vrchnost se peklo z mouky bílé, pro chudinu z černé, odkud možná pramení lidová představa o černých (špatných – zlých) a bílých (dobrých – hodných) duších.
- Hospodáři plnili večer svítilny ne olejem, ale máslem, aby si jím nešťastné duše mohli potřít rány a ulevit si od bolesti nebo popíjeli studené mléko, které jim mělo zchladit rozpálené bolístky.
- V domácnostech se přes noc nechávalo jídlo pro mrtvé nebo se pokrmy vhazovaly do ohně, aby dušičkám přilepšili. Házeli rovněž do ohně různé pokrmy, což jim zároveň sloužilo jako prostředek pro očištění od hříchů.
- Domy se v noci hodně vytápěly, aby bylo duším teplo.
- Lidé uklízeli ostré předměty z obavy, že by se mohly duše zemřelých pořezat.
- K večeři se také prostíralo více míst pro případ, že by zesnulí přišli na návštěvu. Když ráno zazněl kostelní zvon, musely se duše vrátit zpět do očistce.
- Říkalo se, že déšť o Dušičkách jsou slzy zemřelých, oplakávajících své hříchy.
Martin Tourský se narodil roku 316 n. l. v římské provincii zvané Panonie přímo ve městě jménem Sabaria. Toto území bychom dnes nalezli v Maďarsku. Jeho otcem byl vysloužilý římský voják. Přál si, aby jeho syn šel dál v jeho stopách. Proto také dostal jméno Martin po bohu války Martovi. Martin se opravdu již v patnácti letech vojákem opravdu stal.
Jedna z nejznámějších legend, je legenda o plášti. Vypráví o jednom chudém, polonahém žebrákovi, kterého Martin jednu chladnou noc potkal. Žádal ho o almužnu, ale ani Martin neměl, co by mu mohl dát. Proto alespoň rozsekl svůj vojenský plášť na dvě poloviny a jednu dal žebrákovi, aby ho uchránil před prochladnutím. Dále legenda vypraví o tom, že následující noc se Martinovi zjevil Kristus, který byl oblečen právě do téhož pláště, který Martin dal žebrákovi.
Nejspíše díky tomuto zážitku Martin roku 339 na Velkou noc přijal křest a dále zasvětil svůj život bohu. v roce 372 byl jmenován biskupem, ale i navzdory tomuto jmenování žil dále svůj život, který spíše připomínal život mnicha nežli biskupa. Dále žil ve své chatrči u řeky Loiry, kde následně také vzniklo opatství Marmoutier. Martin zemřel na jedné ze svých misijních cest v roce 397 v Candes u Tours, dožil se krásných osmdesáti let.
Martinské rohlíčky s ořechovou náplní – recept
Ingredience:
- 225 g hladké mouky
- 1 lžíci moučkového cukru
- 2 žloutky
- 125 g másla nebo Hery
- 75 ml smetany ke šlehání
- špetku soli.
Náplň:
- 100 g mletých vlašských ořechů
- 65 g moučkového cukru, 1 bílku
- 1 sáček vanilkového cukru
Postup:
Do velké mísy dáme hladkou mouku, moučkový cukr, žloutky, máslo, smetanu a špetku soli. Vše zpracujeme na nelepivé těsto. Těsto zabalíme do potravinové fólie. Necháme půl hodiny odpočinout v lednici. Mezitím si připravíme náplň z mletých vlašských ořechů, moučkového cukru, bílku a vanilkového cukru.
Všechny suroviny na náplň zpracujeme do tužší hmoty, kterou také uložíme do lednice. Pokud máme náplň příliš řídkou, musíme přidat ořechy.
Odpočaté těsto rozdělíme na 5 dílů. Každý díl vytvarujeme do koule. Kouli rozválíme do tvaru kruhu o tloušťce asi 3 mm. Rádýlkem nebo nožem placku rozdělíme na trojúhelníky. Na každý trojúhelník dáme ořechovou náplň.
Okraje těsta potřeme bílkem. Rohy trojúhelníků a zadní okraj přehněme na náplň, srolujeme ke špičce a vytvarujeme rohlíček Okraje rohlíčků stiskneme mezi prsty, aby se těsto spojilo. Rohlíčky vyskládáme na plech vyložený pečicím papírem. Potřeme je rozšlehaných vajíčkem. Pečme je v troubě předehřáté a 180 °C asi 20 minut dozlatova. Upečené rohlíčky můžeme pocukrovat moučkovým cukrem.
Zvyky a tradice:
- Svatý Martin je patronem všech vojáků, koní, jezdců, hus i vinařů.
- Byl spojován s první sněhovou nadílkou – proto také rčení, že Martin přijede na bílém koni.
- Jak se stalo, že se na svatého Martina pečou husy. Existují dvě pověsti. Tou první je, že husy Martina rušily při jeho kázání a proto za trest skončili na pekáči. Druhá pověst hovoří o skromnosti Martina, který se údajně při volbě biskupa schoval v „husníku“, ale husy ho prozradily.
- Ke svátku svatého Martina patří také neodmyslitelně Svatomartinské víno. Jsou to první vína nového ročníku, která sice zrají jen pár týdnů, přesto získají osobitou chuť. Podle tradice se první Svatomartinská vína otevírají 11. listopadu v 11 hodin a vždy se nalévají z láhve, nikdy ne ze sudu. Aby si víno uchovalo svěžest, mělo by se vypít nejpozději do Velikonoc.
- V lidových pranostikách připadá Martinovi úloha proroka počasí. Děti a hospodáři vyhlíželi první sníh, neboť se věřilo, že svatý Martin přijíždí na bílém koni.
- V Německu i na česko-moravsko-slezském pomezí se proto tradovalo, že se na svatého Martina kouří z komína.
- V Porýní zase věřili, že jsou-li před Martinem silné mrazy, bude zima na blátě.
- V Polsku platí obdobně jako v Čechách pranostika, že Martinův led bude vodou hned.
Podle legendy byla Cecilie umučena v roce 230 za panování císaře Alexandra Severa, ale podle novějšího bádání se tak muselo stát ještě za panování císaře Marka Aurelia, tedy kolem roku 170.
O její ruku požádal Valerianus, pohanský mladík s nejlepší pověstí. Cecilie prosila anděly o přímluvu, aby si uchovala panenství i přesto že vstoupí do stavu manželského. Po svatbě oznámila manželovi, že jejím vyvoleným chotěm je Ježíš Kristus a ten jí dal za strážce anděla, který střeží její tělo. Pokud by snad chtěl její panenství porušit, bude andělem zahuben. Valerius byl pohan a nechtěl Cecilii uvěřit, když žádného anděla neviděl. Cecilie mu vysvětlila, že i on anděla uvidí, když uvěří v Boha, Ježíše Krista a dá se pokřtít. Poslala ho za svatým kmetem Urbanem. Stařec ho i jeho bratry získal pro křesťanskou víru, pro kterou byli zabiti.
Cecilie ještě stačila veškerý svůj majetek rozdat chudým. Byla odsouzena ke trestu smrti udušením vedrem a horkou parou ve vlastní lázni. Když však zůstala i ve žhavé komoře živa, dali ji také stíti. Kat jí zasadil tři rány mečem do šíje a domníval se, že je mrtva. Cecilie však ještě tři dny žila.
Zvyky a tradice:
- V polovině měsíce 22. listopadu má svátek sv. Cecílie, patronka hudebníků.
- V předvečer svátku sv. Cecílie se konávala výroční shromáždění, pěvecké a hudební spolky, kde se přijímali noví členové.
- V ten se také udělovaly podpory nemocným členům, dary vdovám a sirotkům. Po ukončení shromáždění se všichni odebrali do hospody, kde bývala taneční zábava. Při ní se vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky zpěváků a hudebníků svaté Cecílie.
Kateřina se narodila někdy okolo roku 290 v egyptské Alexandrii. Byla to prý velmi krásná a moudrá křesťanka, dcera krále. Podle legendy se prý snažila přesvědčit egyptského císaře, aby se stal věřícím, což se jí však nepodařilo. Ten jí místo toho nabídl sňatek. A protože si dovolila nabídku císaře odmítnout s odůvodněním, že svůj život přislíbila Ježíši, čekal ji trest.
Rozzlobený císař Kateřinu uvěznil, trápil ji hladem a myslel si, že ji dostane na kolena, ale ona se ani tehdy nezlomila. V zápalu zloby nechal pro ni vyrobit kolo s hřeby a chtěl na něm Kateřinu za trest umučit. Jenže Bůh poslal z nebes blesk a mučící kolo se rozpadlo. Císař se nenechal zastavit a nakonec tedy nechal Kateřinu prostě stít. Když se tomu tak stalo, traduje se, že prý jí při popravě netekla krev, ale mléko. Po popravě byly její ostatky uloženy v klášteře vysoko v horách nedaleko Sinaje. Prý je tam je přenesli andělé. Pravdou však je, že to byli ve skutečnosti basiliánští mniši, kteří za anděle byli označováni.
Zvyky a tradice:
- Po své smrti se Kateřina stala patronkou mladých dívek, studentů, mlynářů, ošetřovatelek, univerzit (mimo jiné i té Karlovy v Praze nebo Sorbonny v Paříži), umělců, vědců, knihtiskařů a umírajících.
- Byla také ochránkyně řemesel. Je jedním ze 14 světců, jež pomáhají lidem v nouzi. Jejím symbolem je kolo, na němž měla být umučena.
- Svatá Kateřina byla v minulosti velmi uctívaná. Na oslavu svátku svaté Kateřiny si u nás potrpěl Karel IV., který Kateřině nechal na Karlštejně postavit kapli. Svatou Kateřinou oficiálně začíná předadventní čas. Bylo to rovněž časté datum svateb.
- Lidé započínali velký předvánoční úklid (a to proto, aby do první adventní neděle bylo vše čisté a uklizené.).
- Pekly se perníčky.
- V tento den také děvečky a čeleď dostávali vyplacenou svou roční mzdu, a také se mohli vyvázat ze smlouvy nebo naopak novou smlouvu uzavřít.
- Na svatou Kateřinu probíhaly poslední tancovačky a zábavy. Veškerá organizace těchto zábav přitom byla v rukách žen a dívek, jelikož ten den platilo tzv. ženské právo. Ženy proto na tuto zábavu musely obstarat jídlo i pití a rovněž platily za hudbu muzikantům. Za odměnu si mohly objednat taneční sólo a také si samy mohly vybírat, s kým budou tančit. V ten večer zvaly muže na pálenku a dávaly jim i drobné dárky.
- 25.11. se nesmělo po celý den pracovat s ničím, co mělo kolo. Zakázaná tak byla práce nejen s trakařem, vozem a povozem, ale i s kolovratem. Povolena dokonce nebyla ani práce ve mlýně.
Zdroje pro napsání článku :
www.wikipedie.cz, www.zena.aktualne.cz, www.dvojka.rozhlas.cz, www.ireceptar.cz, www.novinky.cz, www.primanapady.cz, www.seznamzpravy.cz www.ceskykutil.cz …
Při psaní článku jsem se dozvěděla spousty zajímavých informací, o kterých jsem neměla ani tušení. Doufám, že i Vy se dozvíte něco nového třeba o Dušičkách nebo si vyzkoušíte recept na Martinské rohlíčky.
Přeji hezké čtení
Jmenuji se Andrea Štanglerová, mojí vášní jsou ruční práce a lidové řemeslo. Zvu Tě do svého „kouzelného králoství“, kde necháš starosti všedního dne zmizet jako mávnutím motýlích křídel při objevování nových technik a nápadů na handmade tvoření. inspirace na hračky a aktivity pro děti nebo jen tak povídání z ateliéru. Můj příběh si přečtete zde >>