Kdo by nemiloval prosinec a ne jen kvůli blížícím se Vánocům. Nastává ta pravá zima se sněhem. Za okny je brzy tma a v krbu hezky plápolá oheň. Stromečky se na zahradách pomalu začínají oblékat do barevných světýlek a ve vzduchu jsou jsou cítit Vánoce, cukroví a jehličí …
Listopadové svátky jsme už probrali. Co se podrobně podívat na tradice, které jsou spjaté s prosincem? Poslední měsíc v roce je doslova nacpaný tradicemi. Všechno vlastně začíná první adventní neděli … a proto se budu nejdříve věnovat právě tomuto času.
Začátek liturgického roku je období čtyř neděl před 25. prosincem. Slovo Advent pochází z latinského slova „adventus“nebo-li příchod. Je to doba rozjímání, dobročinnosti, duchovní přípravy na Vánoce a příchod Spasitele.
V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla intenzivní práce od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce. V zimě se potom odpočívalo a vykonávaly se domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní, apod.
Zvyky a tradice:
Tradičním symbolem adventu je „adventní věnec“, který má v různých oblastech odlišnou podobu. V katolických zemích je nejčastěji zdoben čtyřmi svíčkami, z nichž jsou tři fialové nebo modré a jedna růžová.
První „železná“ adventní neděle – zapalujeme se první fialová svíčka tzv. „svíci proroků“. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Druhá „bronzová“ adventní neděle – zapalujeme druhou fialovu svíčku tzv. „betlémskou“. Tato svíčka reprezentuje lásku a představuje Ježíškovi jesličky.
Třetí „stříbrnou“ adventní neděli – zapalujeme růžovou svíčku tzv. „pastýřskou“. Tato svíčka vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce. Adventní období má najednou slavnostnější ráz.
Čtvrtá „zlatá“ adventní neděle – zapalujeme poslední fialovou svíčku tzv. „andělskou“. Tato svíčka představuje pokoj a mír a může připadnout na Štědrý den.
Kromě adventních věnců se vily i prosté věnce bez svící z různých rostlin, které měly symbolický význam. Většinou měly zajistit svému majiteli štěstí, lásku, zdraví a bohatství. Adventní věnec má v dnešní době trošku jiný význam než tomu bylo dříve, ale stále má vyjadřovat zastavení, radost a očekávání. V kostele bývala pod adventním věncem umístěna kasička, do které mohli věřící vkládat vánoční dary pro opuštěné děti a sirotky.
V době adventu si lidé rádi zdobí svoje domovy jmelím, které má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích vánoc. V zemích s Keltskou tradicí se k adventní a vánoční výzdobě používá i cesmína a břečťan, které mají chránit domov před čarodějnicemi a zlými duchy.
Adventní doba je také časem, který zhruba odpovídá době, kterou potřebují tradiční „medové perníčky“ ke změknutí. Jejich pečení má v českých zemích tradici pravděpodobně od 12. století.
V této době se připravuje také vánoční cukroví, které má svůj původ v pohanské tradici oslav „slunovratu“, kdy mělo funkci ochrannou a obřadní. To se postupně přeměnilo v cukroví slavnostní. Pečení cukroví je významné pro rodinný život, umožňuje rodině strávit čas spolu v pohodlí a klidu domova, navozuje příjemnou atmosféru díky aromatickým kořením a dodává domovu nádech blížících se vánoc. V mnoha rodinách si během pečení cukroví zpívají nebo poslouchají vánoční koledy.
Od roku 1986 se v předvánoční době zapaluje v Betlémské jeskyni plamínek, který je pak skauty a dobrovolníky rozšiřován do světa jako „Betlémské světlo“.
Barbora žila na počátku 3. století v Nikomédii a byla dcerou kupce Dioscura, který byl nepřítel křesťanů. Matka Barboře zemřela velice brzy a dceru vychovával její otec. Před nemravným vlivem okolního světa i nápadníky jí zavřel do věže, kterou postavil vedle svého domu. Avšak jeden zbožný sloužící obrátil Barboru na křesťanskou víru. Když se to dozvěděl její otec, tvrdohlavé Barboře ve zlostném afektu uťal mečem hlavu.
Dnes je sv. Barbora patronkou mnoha profesí, především horníků, kteří například nechávali svítit ve štolách přes noc takzvané Barbořino světlo, ale také pokrývačů, stavebních dělníků, tesařů, architektů, kuchařů nebo řezníků. Podle legendy je svatá Barbora také patronkou týraných a opuštěných dětí.
Zvyky a tradice:
Až do 19. století byl na venkově udržován zvyk chodit se svatou Barborou. V den svaté Barbory nebo v předvečer tohoto svátku chodívaly svobodné nebo i vdané ženy ustrojené za Barborky. Obcházely od domu k domu, kde se ohlašovaly zabušením metličky na okno. Nosívaly převážně bílé šaty, často mívaly závoj a věneček na hlavě. Pro hodné a poslušné děti, které se modlily, přinášely v košíčcích malé dárky – hrušky, jablka, sušené ovoce, cukrová srdíčka… Naopak zlobivé děti dostaly výplatu metličkou.
Později Barbory přestaly chodit po vsích, ale jejich tradice nadělování dětem zůstala. Děti si večer 3. prosince daly za okno talířek, na kterém našly druhý den nadílku od Barbory. Dnes už Barbory nechodí. Nahradil je o dva dny pozdější Mikuláš a na Barbořino nadělování se bohužel skoro zapomnělo.
4. prosince všechny vdavekchtivé dívky odřízly větvičku z třešně i s pupeny a daly ji do vázy. Ta dívka, jejíž větvička do Vánoc rozkvetla, se měla do roku provdat. Třešňová věštba měla i svou jinou podobu – místo jedné větvičky slečna ulomila několik větviček a u každé z nich zašeptala jméno mládence. Větvička, která do Vánoc rozkvete jako první, předpovídá jméno nastávajícího.
radice rozdávání sladkostí se rozšířila z Holandska do Severní Ameriky. Druhá možnost je ta, že přišla z Německa. Právě tam se den sv. Mikuláše spojoval s hrou na biskupa a tato hra se později přesunula na 6. prosince. Předtím to však byla jiná jedna noc v roce, během níž se dětičky převlékaly za biskupa z Myry, tedy svatého Mikuláše. A toto datum se zachovalo až do dnešních dob.
A ještě jedna zajímavost – Mikuláš jak jej známe dnes, získal svou podobu kde jinde než ve Spojených státech. Do červeného kostýmu a bílých vousů ho oblékl v roce 1931 americký koncern Coca-Cola.
Zvyky a tradice:
radice rozdávání sladkostí se rozšířila z Holandska do Severní Ameriky. Druhá možnost je ta, že přišla z Německa. Právě tam se den sv. Mikuláše spojoval s hrou na biskupa a tato hra se později přesunula na 6. prosince. Předtím to však byla jiná jedna noc v roce, během níž se dětičky převlékaly za biskupa z Myry, tedy svatého Mikuláše. A toto datum se zachovalo až do dnešních dob.
A ještě jedna zajímavost – Mikuláš jak jej známe dnes, získal svou podobu kde jinde než ve Spojených státech. Do červeného kostýmu a bílých vousů ho oblékl v roce 1931 americký koncern Coca-Cola.
Svatá Lucie se narodila ve 3. století v sicilských Syrakusách jako dcera bohatých vznešených rodičů. Legenda praví, že se rozhodla pro panenský život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým.
Jednou si prý vypíchla oči, aby tak odradila dalšího z nápadníků. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník ji udal jako křesťanku. Soudce ji přikázal obětovat pohanským bohům, ale dívka odmítla. Proto nařídil odvléci ji do nevěstince, ale sv. Lucie stála jako přirostlá k zemi a nebylo v silách biřiců pohnout s ní. Kat, který byl přítomen, se rozzlobil a vrazil sv. Lucii dýku do hrdla (stalo se roku 304).
Sv. Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brusičů. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst. S tímto dnem byly spojené nejrůznější zvyky a obchůzky masek.
Zvyky a tradice:
V předvečer svátku sv. Lucie chodívaly „Lucky“ kolem stavení. Postavou velká, bíle oděná „Lucka“ chodila s velkým dřevěným nožem, jímž strašila děti, že rozpáře bříško tomu, kdo se v adventu nepostí. Někde chodívalo po staveních Lucek více a děti, které se uměly pomodlit obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.
Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce před čarodějnicemi. Proto dávaly pověrčivé hospodyně od sv. Lucie až do Božího hodu vánočního každý den dobytku kousek zaříkaného těsta smíchaného se zvláštním kořením, aby jej ochránily.
Na Moravě se proti čarodějnicím chránili tak, že od svátku sv. Lucie až do Božího narození dávali stranou jedno poleno dřeva a takto odloženými poleny se na den Božího narození topilo. Lidé věřili, že se tak ochrání v příštím roce před čarodějnicemi.
V mnoha českých vsích kontrolovaly ženy převlečené za Lucky domácnosti a pokud zastihly hospodyni, jak dere peří či přede len, vrhly se na ni, aby nedovolené dílo pokazily – peří rozfoukaly, napředenou nit rozmotaly. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani drát peří. Na Šumavě vynášely přadleny toho dne dokonce kolovraty ze světnice na půdu.
Švédsku se ujala tradice průvodu dívek a žen oblečených v bílých róbách a s věnci na hlavě, v případě „sv. Lucie“ věncem ozdobeným (obvykle sedmi) svíčkami. Tento zvyk, který se dochoval až do dnešní doby, pochází patrně z Německa. K oslavám patří také píseň sv. Lucie (luciasangen), původně neapolská lidová píseň, a speciální pečivo lussekatt, bochníčky formované zpravidla do písmene S, zlatožluté barvy, se šafránem a zdobené rozinkami.
Vždyť kdo by neznal pranostiku „Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá“. Rčení o nejdelší noci v roce vzniklo před změnou kalendáře v 16. století, kdy zimní slunovrat vycházel na dobu okolo 13. prosince. Po přijetí gregoriánského kalendáře to již neplatí, zimní slunovrat nyní nastává 21. nebo 22. prosince.
Některé lidové zvyky, provozované 24. prosince, pocházejí dokonce ještě z předkřesťanské doby. Kolem roku 1400 popsal sedm nejběžnějších českých lidových tradic, spojených se Štědrým večerem, benediktinský mnich Jan z Holešova.
Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat, se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda. Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz.
Zvyky a tradice:
- Vánoční stromek
Nemá v Česku dlouhé tradice, protože se v měšťanských rodinách začal prosazovat až ve 40. letech 19. století. Býval to většinou jehličnan – smrk, borovice nebo jedle, který byl ověšený cukrovím, výrobky ze dřeva, perníku, pečiva a ovocem především jablky. Skleněné ozdoby se začaly vyrábět až později a mohli si je dovolit pouze bohaté rodiny.
- Jmelí
Dalším rozšířeným zvykem je jmelí. Větvička jmelí patří k vánoční výzdobě, zavěšuje se tak, aby bylo možné pod ním projít nebo se pod ním políbit. Dvojici má polibek pod jmelím přinést lásku po celý další rok. Pokud někomu jmelí věnujete, ochrání ho před nemocemi a do domu přinese štěstí. Jedna z křesťanských legend o jmelí praví, že bylo původně stromem, ze kterého Josef vyrobil kolébku pro Ježíška a později byl z toho samého stromu vyroben kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom studem uschl a rozpadl se na větvičky a tím, že lidem nosí štěstí, odčiňuje svou vinu.
- Betlém
Betlém je vyobrazení scény narození Ježíše Krista. Uprostřed jsou jesličky, ve kterých leží Ježíšek, kolem něj je Marie s Josefem, osel, vůl, pastýři se stádem ovcí a tři králové. Betlémy dnes mají mnoho podob, jsou v životní velikosti na náměstích nebo malé z papíru, dřeva nebo jiných materiálů umístěné například v domácnostech.
- Štědrovečerní večeře
Na Štědrý den – tedy 24. prosince večer – se usedá ke štědrovečerní slavnostní večeři. Tradiční večeře se skládá z rybí polévky a kapra s bramborovým salátem. Štědrovečerní večeře má svá pravidla – prostírá se pro jednoho navíc, pro nečekanou návštěvu, od stolu se během večeře nevstává, dokud všichni nedojí. Ten, kdo během večeře vstane, podle pověry příští rok spolu s ostatními u stolu sedět nebude. Po večeři se rozbalují dárky, které jsou pod vánočním stromkem.
- Půlnoční mše
Štědrý den vrcholí v kostelech na půlnoční mši, kde se zpívají koledy. Koná se v předvečer svátku narození Krista, který je 25. prosince.
- Cukroví
Mezi jednu z nejrozšířenějších tradic Vánoc patří pečení cukroví. Mezi nejoblíbenější cukroví se řadí například to z lineckého těsta, vanilkové rohlíčky nebo vánoční perníčky.
- Vánočka
Vánočka patří k tradičním symbolům a pokrmům českých Vánoc. Její tvar připomíná Ježíška v povijanu – ozdobný pás sloužící k převazu peřinky s kojencem. Věřilo se také, že křížové pletení plní ochranářskou funkci a chrání před zlými silami lidi sedící u stolu.
- Krájení jablka
Po štědrovečerní večeři přichází na řadu krájení jablka. Vezme se nůž a jablko se napříč rozkrojí. Pokud uvnitř rozkrojeného jablka naleznete hvězdičku, budete v příštím roce zdraví a šťastní, v opačném případě křížek nebo červ značí nemoc či smrt.
- Lití olova
Jednou z vánočních tradic je i lití rozžhaveného tekutého olova do nádoby s vodou. Ze vzniklého odlitku se pak dotyčnému věští budoucnost. Zakoupit se dají přímo sady na lití olova, ve většině z nich se včetně všeho potřebného nachází i nápověda, co vzniklé tvary mohou znamenat.
- Pouštění lodiček
Pouštění lodiček z vlašských ořechů se zapálenou svíčkou v míse nebo umyvadle s vodou patří mezi oblíbené vánoční tradice. Dokáže odpovědět na otázku nebo předpovědět budoucnost. Důležité je, aby ten, co otázku pokládá, vyrobil lodičku z ořechu sám a sám ji pustil na vodu. Počet lodiček odpovídá počtu členů rodiny. Pokud se nějaká vzdálí, ten, jemuž příslušná lodička patří, se vydá do světa. Pokud zůstanou u sebe, bude rodina pohromadě.
- Kapří šupiny
Na Štědrý den při večeři se dává šupina z kapra pod talíř. Rybí šupina by měla přinášet peníze a hojnost. Následně by se měla šupina z vánočního kapra nosit v peněžence pro dostatek peněz v příštím roce.
- Házení střevícem
Dívka se postaví do chodby zády ke dveřím a hodí botou nebo pantoflem přes rameno. Pokud míří bota či pantofel špičkou ke dveřím, znamená to, že se dívka provdá a odejde z domova. Pokud špička neukazuje ke dveřím, tak se neprovdá a zůstane doma.
Tento ohnivý kazatel hlásající, že Kristus byl Mesiášem předpověděným proroky, neskončil dobře – byl roku 33 ukamenován před hradbami Jeruzaléma a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Štěpán je oslavován i jako patron námořníků a koní – proto se například v Dolním Bavorsku žehná oves. Ve Francii se žehnalo vinné révě, proti zlému povětří se rozhazovala svěcená sůl a vinice se kropily vínem.
Zvyky a tradice:
Dodnes se v mnohých českých domácnostech na druhý svátek vánoční tradičně peče husa nebo kachna. Tento zvyk je poměrně starý. Dříve lidé věřili, že v den svatého Štěpána musí být podávána drůbež. Pekla se tak kachna, husa nebo kuře.
Na svatého Štěpána také většinou končila čeledínům a děvečkám služba. Ti buď smlouvu s pánem prodloužili, nebo odešli pracovat jinam. Za dobře odvedenou celoroční práci byly zpravidla obdarováváni, a to nejčastěji koláčem pečeným speciálně pro tuto příležitost. Koláč se zdobil ořechy, rozmarýnem a barevnými pentlemi.
Stejně jako Vánoce, i silvestrovské oslavy mají původ v křesťanství. Kdysi dávno se oslavy nového roku slavily v červnu, ale později byly zrušeny a označeny za pohanské. V době, kdy byl hlavou církve papež Silvestr I., skončilo pronásledování křesťanů a od té doby se poslední den roku nazývá po něm – Silvestr.
Silvestr I. byl třicátým třetím papežem katolické církve, která jej uctívá jako svatého. Jeho pontifikát trval od 31. ledna 314 do 31. prosince 335. Za jeho pontifikátu si katolická církev upevnila své postavení ve světě, kterého se již nikdy nemusela vzdát. Silvestr I. byl osmým nejdéle vládnoucím papežem. Roku 314 byl zvolen papežem. V té době císař Konstantin povolil křesťanství. Silvestr I. zemřel 31. prosince 335 po dlouhém pontifikátu, který trval 21 let.
Sv. Silvestr se narodil koncem 3. století v Římě. Přijal křest jako mladík a v době pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána se ukrýval v lesích nedaleko Říma. Odtud podle legendy pochází i jeho jméno, které si zvolil po svém zvolení římským biskupem. Silvestr pochází z latinského slova silva, které znamená les a označuje i jeho obyvatele.
Zvyky a tradice:
Někdy chodívaly o silvestrovské noci po domech „Ometačky“. Staré černě oděné ženy měly hlavu zavázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení, přistoupily k plotně a třikrát ji přejely (ometly) se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého. Nakonec popřály hospodáři šťastný nový rok.
Konec starého roku a začátek nového provázel vždy a všude přípitek s přáním zdraví a štěstí. Tak činili lidé nezávisle na čase, majetku a víře.
Poměrně známým zvykem v první den nového roku je konzumace čočky či jiných luštěnin. Luštěniny totiž symbolizují mince, a pokud jich chcete mít celý rok dostatek, neměla by čočka 1. ledna chybět na vašem jídelním stole.
A nezapomeňte si něco přát! Silvestrovská noc je magická, takže se vám vše jistojistě vyplní.
Odjakživa je Nový rok vnímán jako počátek něčeho nového a dodnes se podle toho spousta lidí chová – předtím, než odbije půlnoc, musí být byt či dům perfektně uklizený, ručníky i povlečení by mělo být čisté, podlahy vytřené…
Zároveň ale pozor na praní prádla 1. ledna. Podle starých pověr se totiž říká, že pokud se v tento den pere prádlo, odteče štěstí. A pokud se potom suší, přivoláváte tím smrt někoho blízkého, pravděpodobně oběšením. Raději si tedy vše ukliďte předem a 1. ledna si užívejte den s rodinou.
Ale ne, nezbláznila jsem se! Dříve totiž na Silvestra domy obcházely chudé ženy, které ometaly kamna, aby smetly neštěstí, které se tam usadilo. Za to dostaly pár drobných nebo nějaké dobré jídlo.
Poslední den v roce se pořádně porozhlédněte po pokoji a nezapomeňte vrátit vše půjčené, ať do nového roku vstupujete s čistým štítem.
Zdroje pro napsání článku :
- www.wikipedie.cz
- www.zena.aktualne.cz
- www.novinky.cz
- www.primanapady.cz
- www.seznamzpravy.cz
- www.eurozpravy.cz
- www.extra.cz
- Církevní rok a lidové obyčeje – Vlastimil Vondruška
Při psaní článku jsem opět dozvěděla spousty zajímavých věcí a o zapomenutých tradicích na svatou Barboru. Při čtení o „Luckách“, které obcházely domy a dohlížely, zda se děti postí mi běhal mráz pro zádech. Jsem docela ráda, že některé zvyky se už nedodržují. Stejně se na adventní čas každý rok moc těším.
Přeji hezké čtení
Jmenuji se Andrea Štanglerová, mojí vášní jsou ruční práce a lidové řemeslo. Zvu Tě do svého „kouzelného králoství“, kde necháš starosti všedního dne zmizet jako mávnutím motýlích křídel při objevování nových technik a nápadů na handmade tvoření. inspirace na hračky a aktivity pro děti nebo jen tak povídání z ateliéru. Můj příběh si přečtete zde >>